Branky: Tomeček, Mikulík

Sestava: Pivoda - Pluháček, Jedlička, Janík, Křepelka - Kováč, Vrba - Zatloukal, Vyhňák, Pospíšil - Masařík

Střídání: Kropáč, Mikulík, Maňák, Streda, Suchánek, Tomeček, Pánek

Tento týden jedeme v rytmu kvapíku. Po sobotním duelu na Zbrojovce jsme hned ve středu hostili doma Zlín. Pro naše kluky jsou tyto těžké zápasy v rychlém sledu velkou školou. K tomu všemu ještě vždy nějakých osm hráčů pomáhá U15, která je neustále sužována zraněními a nemocemi. Ty se sice nevyhýbají ani nám, ale je nás stále dost. Snad nám to vydrží celou sezónu.

První půle středeční utkání měla podobný průběh jako ta v Brně. Soupeř byl lepší na míči a ke své bráně nás moc nepouštěl. Nějaké náznaky akcí po křídelních prostorech tam byly, ale finální fázi jsme řešili zbrkle nebo pomalu. To hosté měli útočné choutky větší. Jejich akce však naráželi na naši připravenou obranu. Zachytávali jsme do ofsajdových pastí a bylo někdy až úsměvné, kolik hráčů hostí se do nich chytlo. V 15´ však zklaplo i nám. Pluháček ve snaze odvrátit nakopnutý míč za obranu jej netrefil a toho využil útoční Zlína. Sám proti Pivodovi nezaváhal a poslal hosty do vedení, 0:1. Je to škoda. Zvlášť proto, že Jakub, ač o rok mladší, podává velice kvalitní výkony. Tohle jde na vrub jeho nezkušenosti. Do konce první půle se již nic převratného nestalo a do kabin se tak šlo za nejtěsnějšího vedení kluků ze Zlína. 

Do druhého dějství jsme chtěli vstoupit aktivněji, ale než jsme se rozkoukali, přišla druhá rána. Ve 43´ utekl Křepelkovi nejlepší hráč hostí a bylo 0:2. Klukům slouží ke cti, že je to nepoložilo. Snažili jsme se hrát dál a za dvě minuty jsme byli odměněni. Tomeček si pohrál s obranou soupeře, posunul si míč na levou a prostřelil gólmana, 1:2. Hrál se pěkný fotbal, nahoru, dolu a přinášelo to šance na obou stranách. Brankáři však vždy své tymy podrželi. Když jsme začali pracovat na plánu jak posílit útok, dostali jsme úder číslo 3. Před vápnem se srazili Vrba s Maňákem, útočník se tak dostal k míči zadarmo a obstřelil bezmocného Pivodu, 1:3. Tohle nás srazilo hodně dolů. I tak jsme však bojovali a dál. Jiskřičku naděje vykřesal dvě minuty před koncem Mikulík. Propadlý balón na zadní tyči bezpečně uklidil do sítě, 2:3. Na vyrovnání už však bylo příliš pozdě.

Škoda, tyhle těsné prohry bolí. Škoda té první půle, kdy jsme hráli zbytečně zatažení a nedařila se nám tak mezihra. Pořád se učíme a chce to čas. Potřebujeme zrychlit v práci s míčem a dostat se tak více do klidu. Na všechno potřebujeme zbytečně moc času a pak hrajeme pod tlakem a vše je moc soubojové. Co však potěší, že dokážeme držet krok s takovými soupeři a i když prohráváme, je to s hlavou nahoře. Nějaký ten bodík bychom si i tak zasloužili, moc bych to klukům přál. Snad to vyjde příště.

Břetislav Holouš