Branka: Večerka 

Sestava: Tomeček - Dolejší, Hrubý, Švirk, Keiling - Svozil - Hagan, Dorazil, Žák (66' Jakubec), Jurečka - Večerka 

Na Velký pátek nás čekal poslední zápas z trojice silných soupeřů. Chtěli jsme potvrdit dobrý vstup do jarní části sezóny, jenže opak byl pravdou. Naše hra byla chatrná jako moje zdraví. Taky jsem si v pátek ráno myslel, že už je to dobré a nakonec jsem proležel celý víkend. Hráči si zřejmě mysleli, že už to taky půjde samo a ouha, ono se bude muset makat v každém utkání a až do konce soutěže.

Od začátku utkání jsem náš tým nepoznával. Chyběla chuť, aspoň nějaká fotbalovost a o bojovnosti se mluvit ani nedalo. Domácí nás ani nenapadali a bránili vlastně od půlky, jenže my i když jsme dostali spoustu prostoru, nenašli žádný účinný lék na naši nemocnou hru. Stopeři hráli vzadu pomalu a většinou to skončilo nákopem na osamoceného Večerku. Bohužel to jinak hrát nešlo, jelikož středová řada dnes neexistovala. Nikdo si nešel pro míč, všichni čekali kam stopeři kopnout balón a jestli se náhodou neodrazí k nám. Ve 24´přišel trest za naši laxnost. Faul na půlce soupeře (za mě tedy odpískaný opačně), dlouhý nákop na naši levou stranu kde Dolejší uklouzl a než se stačil vrátit do souboje, přišel přízemní centr před bránu. Domácí hráč si seběhl na přední tyč a nikým neatakován poslal svůj tým do vedení 1:0.

Zdálo se, že nás branka probrala a nakopla. Předvedli jsme konečně krásnou kombinaci po zemi, kdy Hrubý vyvezl míč, přihrál Jurečkovi, ten s ním cestoval před vápno a tam přihrál nabíhajícímu Večerkovi. Pro něj pak již nebyl problém prostřelit na přední tyči domácího gólmana, 1:1. Místo tlaku však přišel návrat k naší hře. Dnes se opravdu nikomu nechtělo zapnout na vyšší obrátky. Důkazem toho byla branka na 2:1. Zbytečný faul Dorazila na naší půlce, trestný kop do vápna a tam byla půlnoc. Obrana včetně Tomečka spala a tak pro domácí hráče nebyl problém v klidu poslat své barvy do vedení. Pohled do našeho vápna při centru byl jak pohádka O Šípkové Růžence, všichni jako by zrovna zkameněli a jen hleděli jak míč putuje do naší brány. Vyrovnat jsme mohli ve 35´, jenže Večerka v jasné gólové pozici přestřelil bránu. 

O přestávce bylo poněkud rušno, ale ne moc. Tohle už si chlapci musí pobrat sami, jestli chtějí vyhrávat nebo se jen zúčastnit. Do druhé půlky jsme vlétli úplně jinak. Jenže. Byli jsme aktivní, zlepšil se pohyb, ale domácí tým vedl a tak mu stačilo jen pozorně bránit a vyrážet do brejků. Před bránou bylo pořád plno a my se tam prostě nedostali. Byli jsme zbrklí, špatně jsme řešili finální situace a vlastně jsme se nedostali ani ke střele. Druhý poločas byl lepší, jako ostatně vždy, ale tentokrát to nestačilo. V 66´ navíc domácí odskočili na rozdíl dvou branek. Po delší době se dostali na naší polovinu ve více lidech, zatáhli hru na jednu stranu a pak přišla přihrávka na druhou. Tam měl být sice Keiling, jenže ten se kochal pohledem na krajinu a tak si domácí útočník zcela sám poradil s Tomečkem, 3:1. Do konce zápasu už to z naší strany byla jen křeč a na výsledku se již nic nezměnilo. Po delší době přichází prohra a já doufám, že to byla facka v pravý čas.

To že nebudeme vyhrávat jako "Rudá mašina" se dalo čekat, ale jsou prohry a prohry. Tato byla zcela zbytečná, stačilo jen chtít. To se dnes nestalo. Snad to byl jen ojedinělý výpadek, podpořený navíc tím, že nebylo koho střídat a někteří hráči měli v týdnu ještě teploty. Omlouvat nás nebudu, ale taky nejsme stroj, občas to prostě skřípat bude. V sobotu hostíme doma Havířov a uvidíme, jestli to byla jen náhoda nebo jev setrvalý. Já bych raději to první.

Břetislav Holouš