Branka: Vyhňák

Sestava: Pánek - Kohn, Janík, Tomeček, Pluháček - Křepelka - Pospíšil, Kováč, Vyhňák, Vrba - Jedlička

Střídání: Maňák, Mikulík, Zatloukal, Pivoda

Už jsem to psal mnohokrát. Pokud chceme být v této soutěži konkurence schopní, musíme hrát v nejsilnější sestavě. Bohužel, proti Zbrojovce jsme postrádali hned tři hráče ze základní sestavy, kteří v minulých zápasech podávali výborné výkony. Když je to kyselý, ať je to jako ocet. V průběhu první půle se ještě zranili Vrba s Janíkem a dílo zkázy bylo dokonáno. Ale popořádku.

I v oslabené sestavě jsme do utkání chtěli vstoupit aktivně. Byli jsme si vědomi síly soupeře, ale v prvním utkání na jejich půdě jsme druhou půlku odehráli skvěle a na to jsme chtěli navázat. Zbrojovka byla proti. Hned ve druhé minutě jsme inkasovali z rohového kopu. Nenabrali jsme náběh hráče č. 15 a ten pohodlně hlavou poslal hosty do vedení 0:1. Zmiňovaný hráč nám začal dělat čím dál větší problémy. Většina útoků soupeře šla přes něj a museli jsme na to reagovat. V 15´ nám ovšem znovu zatopil. Nezachytili jsme průnikovou přihrávku na něj a ani jeho náběh a jeho střela mezi nohy Pánka skončila v bráně.  Na 0:2 dorážel další nabíhající hráč. Do toho přišel problém č. 1 a to koleno Janíka. Tomeček se musel posunout doleva a na stopery jsme dali Jedličku s Maňákem. 

Tohle přeskupení zafungovalo jenže přišel problém č. 2, kotník Vrby. Další přesun hráčů byl nutný, pokud jsme chtěli hrozit i směrem dopředu. Nalevo se posunul Vyhňák, bez kterého si zálohu už nedovedeme představit, jenže naše levá strana bylo jediné zranitelné místo hostí. Projevilo se to ve 36´, kdy Maňák poslal míč právě na Vyhňáka, ten obešel bránícího hráče a obhodil gólmana, 1:2. Stejným výsledkem nakonec skončil i první poločas. Bylo to zřejmě maximum, co jsme mohli za dané situace vykouzlit. Další zdravotní problémy se objevili v poločase u Kováče a to už bylo moc i na mě. Jaký kontrast se soupeřem, který pohodlně střídal pětici hráčů. Věděli jsme, že druhá půle bude spíš o tom, jak dlouho vydržíme.

Na začátku dalšího dějství to ještě dvojice zraněných zkusila, ale jejich snaha měla jepičí trvání. Do toho jsme ve 47´ dostali další branku. Dlouhý nákop z půlky na hráče č.15, Tomeček ve snaze odehrát míč jej minul a přišla střela z kraje vápna na bližší tyč a 1:3. Ani netuším, jak to tam Pánkovi prošlo. Zbytek utkání jsme dohrávali s torzem a totálně překopanou sestavou. Na útočení jsme rezignovali a snažili se dohrát zápas s hlavou nahoře. Asi nemusím psát, že na soupeřovu polovinu jsme se dostávali pouze sporadicky. Bylo to hlavně o bránění. V 53´ jsme dostali branku z trestného kopu a v 71´ hosté uzavřeli skóre na 1:5. Při zvuku závěrečného hvizdu jsme si oddechli. Nakonec to ještě dopadlo dobře, mohlo být hůř. 

Snad se zranění hráči dají co nejdříve dohromady a ubude nemocných. Příští víkend nás čeká poslední zápas v Jihlavě a to taky nebude žádná sranda. Není potřeba si v podzimním finiši trhnout nějakou ostudu. Zatím to bylo slušné a až na dvě klopýtnutí jsme byli spokojeni. Doufejme, že to vydrží až do konce.

Břetislav Holouš